Ulmikuv Blog na Blog.cz

Ultík se narodil 9.7.2009. Jeho narození nebylo ztas až tokový překvapení, protože to zvládnul plus mínus 3 dny kolem termínu, takže jsem jen Ulmě zkoušel mlíko.

9 července ráno mi volala na mobil Eliška Fosterová, že mám v boxe kromě Ulminky i malýho hřebečka. V tu ránu jsem vyletěl z postele, vyzvednul jsem martinu a pádili jsme na koně. V boxe na mě čekala hrdá matka, který zedne na den zmizelo bříško a malý zmačkaný hříbátko.

Ulťas byl od prvního dne plachý, což mu zůstalo až do teď. Hned první den jsme ho vzali ven na malinkou procházku. Toto zacházení jsem se dočetl v knížce od Norberta Záliše, že by mělo být hříbě vyvedeno ze stáje hned první den, aby ho zastrašil otevřený svět a aby se připnul více na člověka.

Ultík už absolvoval chovatelský den na naší pouti, kde ho předváděl Míra a za to mu moc děkuju. Dost mě překvapil, že poslouchal a byl hodný.

Vždy když jdu na vyjížďku, tak jde se mnou navolni, takže s většinou obdem pořádně proběhá. Časem Vás budu informovat, stejně tak jako akce s Ulmou, co se dělo...

1.obsedání: Pamatuju si, že byl ještě sníh. Byla to velká událost. Myslím, že to byly jarní prázdniny nebo tak, protože Martina byla na horách a Lukáš s eliško měli v autě prkna.

Vyčistil jsem si jí, pomalu jsem na ní dal svou červenou podsedlovku, opatrně jsem jí nasedlal a šel jsem se oblíknout. Vysoké termoboty, rajtky s celokoženým, bezpečnostní vestu a helmu. Lukáš byl tak hodnej a pomohl mi s tím, že jí vodil. Po oblíkání jsem jí připnul k ohlávce otěže a šly jsem oba nejistě k nástupišti.....

nejdříve se zavěsím do levého třmenu, pak do pravého. Buším do sedla, aby si zvykla, že se něco děje. Pozor, dávám levou nohu do třmenu a překonávám strach, ale i zvláštní radost, jako že už...

A jsem tam, SEDIM.. S Ulmou to sice trochu hrklo, ae co se dá dělat. Uši má jako oslík a mě šíleně buší srdce. Dávám povel Lukášovy a oba nejistě vycházíme. Chodíme sem a tam asi 5 minut, než celej plnej radosti slezu. Bylo to neskutečné. Takovou radost jsem dloho neměl, ale Vám budu povídat, většina z Vás to už zažila ne ?!

Říká se že ze začátku to je v pořádku, než kůň získá sebevědomí a zažne zlobit. Párkrát jsem to ještě skusil takhle s lukášem a pak jsem vyšel sám. Teď si přesně nepamatuju, ale myslím, že to párkrát šlo. Jednou jsem šel na jízdárnu a v tu stejnou chvíli odvedli poslední kobylu z výběhu a ona my začala vyvádět. Rozběhla se dalahlavu dolů a jak já měl krátké otěže, tak jsem ztratil rovnováhu, pak stačil jeden kozlík a už jsem zkoušl, jak je tvrdá zem... Sednuzl jsem si ještě jednou a už jsem byl připravenej, takže jsem tyhle asi dva manévry už useděl, ale doma jsem stejně rozhodl, že nepudu dál, než mi příjde udidlo. Teď, když si to znovu přemítám v hlavě tak si uvědomuju, že to všechno bylo jen zdržování.

2.obsedání: Tyhle vzpomínky mám asi nejvíce pomotané. Byly hodně chaotické. Tak to vezmu tak logicky, jak to bylo ,,asi,, za sebou. Přišlo mi domů gumové stihlo 12,5 a já šel najistotu jezdit. přidělal jsem si ho a dal jsem Ulmě uzdečku s udidlem. V tu ránu začala žvýkat. Říkal jsem si , že není zvyklá na udidlo a tak jsem se s ní byl dvakrát projít, aby si ho osvojila. pořád a pořád žvejkala a nic jinýho jí nezájímalo. Tak co. Časem jsem si jí nasedlal a šel jsem jezdit. Ulma se soustředila jen a jen na udidlo a vše kolem jí bylo jedno. Na pobídky nereagovala ani na pobídky bičem. Byla stuhla a požád jen přežvykovala. Když jsem se hodně nasral a kopnul jsem jí a rázem jí přilítla pobýdka bičem, trak si jen buď stoupla na zadní nebo vyhoduila nebo začala couvat. Všechno ale v žádnym případě né dopředu. Pak mě vzala Eliška a když jí někdo vodil, tak to šlo. Dalšií lekci mě vodila Martina a taky to šo, než jeśem jí řekl, že si změníme směr a ať si jí přepne na druhou stranu. Ulma vypadla z rytmu a začala hrozně rychle couvat až zadníma nohama zakopla a a spadla. Potom jsem znovu nasedl a došli jsme kolo, sesedl jsem a čekal jsem další tři dny, abych to zkusil znovu. Šel jsem s Machkovou. Ona šla s Azilem a já musel jít první. Šli jsem do terénu. Ulma se asi po kilometru zastavila a opět ztuhla. Machková mě předešla a šla si vesele dál. Snažil jsem se jak jsem mohl, abych jí rozešel ale opravdu do nešlo. Pak jsem jí jednu natáhnul tušírkou a ona šla na zadní. Ok nevadí skusíme to znovu v levo je louka a v prave je roší. jsem na cestě, tak jsem docela krytý a neměla by někam utýct. PRÁSK, tušírkou jsem plácnu Ulmu přes zadek a ona šla opět na zadní ale tentokrát to neustála a převrátila se semnou do toho roští. Mě odhodila dozadu a ona sama tam uvízla. Když se vzpamatuju, tak přelezu to roští abych se dostal na cestu. Pak jsem postřehl, že je ulma v nějaké bažině a bylo jí vidět jen hlava, krk půlka zd a přední nohy, které měla tak divně zkroucené a nemohla vylézt. Tak jsem zavolal Elišce, která byla s Martinou a Lukášem ve stáji, aby přijeli, že potřebuju pomoct. Ulma se ze začátku snažila, ale bylo vidět, že to opradu nepůjde. Tak jsme už vytáčeli hasiče (mezitím Machková sesedla a odešla). Eliška mi řekla ať jí sundám sedo. Tak jsem jí ššel rozepnout podbřišník a jak se to napnulo, tak se tak nasrala, že z toho vyskočila. Po chvíli jsme zjistili, že má pár oděrek a trochu větší ránu na levé zadní. Tak jsme jí osprchovali, a dali domu. Po chvilce jsme zavolali MvDr. Šťastnýho a ten jí přijel dát proti tetanovku a desinfekci, abych 3x denně střikal. Po čase jsem zjistil že to nebyla bažina, ale sračky, co tam tekly z prasečáku.........

3.obsedání: Od úrazu jsem jí musel nechat pochopitelně nějakej čas pauzu, než se jí noha zahojila. Asi po dvouch měsících jsem znovu začal, ale tentokrát bez udidla, protože mi dosšlo,že kdybych se s ní měl takhle prát, že bych brzo přišel na buben kvůli veterinářům. Tak to bylo docela v pohodě, chodila krásně a nestuhle. Vodila mě Martina a já jí za to moc děkuju. Pak jsem si na ní předělal uzdečku bez udidla, aby to nějak vypadalo. Jenomže postupem času Ulma zjistila, že když jí mám jen na nánosníku, tak jsem na ní krátkej,. Parkát to skusila to se mnou zbalit na vyjížďce, ale já jí po chvíli zastavil. Až se mi to jednou nepovedlo. Šel jsem na jízdáru a jen co jsem si sednul, tak to sbalila. lítala po jízdárně hglava nehlava. Já jsem si na ní připadal úplně zbytečněj :-D asi po čtyřech minutách to rozpálila přimo proti ohradníku a před ním zabrzdila. Pak zas hned otočila a vše od začátku. To jsem ještě useděl, ale když to udělala podruhé, tak jsem ohradník prorval mím volným pádem.... Pak jsem Ulmu vzal a prohnal ve výběhu, než se trochu zklidnila. Pak jsem si na ní opět sednul a už to bylo lepší. Další jizdu na Ulmě jsem šel do terénu a někde v půlce jí ruplo v bedně a rozfofrovala to v lese a byl to fakt fofr. Tentokrát jsem měl prdel ztaženou asi 3x tolik, protože bylo bahno a my jsme lítalyx hnedka vedle potoka. na konci lesa jsem jí tak tak zatočil do kopce, kde cvalové kroky zkrátila a já mohl dobrovolně vyztoupit. To jsem si zrovna udělal díru na kolení rajtek :-D.....

A tak po téhle zkušenosti mi došlo, že tudy opět cesta nevede. Naneštěstí druhej den bylo pondělí a my jsme šli s Martinou ,,snowboardovat,, jako každoročně na naší plovoucí podlaze. :-D.. Bohužel jsem jednou jel hlavou naoru a napálil jsem plno rychlostí do patníku. Rozbil jsem si holeň a odrazil koleno, z kterého mě pozdějc tahali krev. Msela mě podvést sanitka a tak jsem byl na chvíli distancovanej. Když mě pustili z nemocnice, tak jsem měl necelý 3 tejdny ortézu na pravým koleně, ale to mě v ježdění nabránilo. Na Ulmě jsem sice nejezdil, ale na Dádovy (o tom později).

4.obsedání: Mezi tím, než se mi zahojila noha, mi přišla domů Hackomora a já potom začal jezdit na hackamoře. Zapoměl jsem Vám říct, že jsem v létě 2008 Ulmu připustil. Jezdil jsem na ní asi tak do května. To chodila krásně bez problému. Její choutky někam zdrhat za včasu zabránila Hackamora.Ulma se ohřebila 9.7:2009 a přivedla na svět krásného hřebečka Ultimeta (o tom také později).

Do výběhu chodila taky s jednou maminou, jménem Samira, která jí jednou ošklivě pokopala a Ulma se tiím pádem dostala do ošklivého bordelu a tím několikrát nejspíš prošla. Tam si nehezky rozřízla frndu a trochu pravou přední nohu. Mysleli jsme, že ta frnda bude na ití, protože to byla ošklivá rána, ale MvDr. Potocký řekl, že by nebylo dobrý to šít, kvůli infekci. A to vedlo k rozporu mezi mnou a paní Machkovou a to zase vedlo, že jsem si Ulmu dal jinam. Potom asi tak ke konci srpna jsem jí začal jezdit. Přehodnotil jsem ale svoje hodnoty. Už nechci jezdit vytrvalost, ale přitahuje mě drezúra. Je to sice dost ambiciózní sen, ale co si budem povídat, kůň by měl nejdříve projít zakládním výcvikem a pak se až bude rozhodovat, na co je ten kůň dobrý. A tak jí teďkom jezdím na železném stihle a časem si na ní chci pořídit roubíkové udidlo s martingalem.

To je tak zhruba, co se s Ulmou za ty poslední rok-2 dělo. Omlouvám se za hrubky a překlepy...

(za některé fotky děkuju Elišce Fosterový)

Zdar všichni.

Je mi líto, že jsem na to přes rok dost sr+l.... Ale couž :-D

Poslední dobou sem často chodím a dnes mě napadlo, že to znova rozjedu!

Postupem času Vám sem budu formou článků přidávat, vše co se za poslední rok a půl roku stalo.

Věřte mi, jsou to věci srandovní, napínavé, ale i smutné...... Však se dočtete.

Musíte mít se mnou velkou trpělivost. Letos jsem začal chodit na Střední zdravotnickou školu v Havlíčkově brodu obor zdravotnické lyceum a věřte mi, že to není někdy lehký si najít trochu času.

Tak zatím zdar. Zejtra se pokusím Vám sem napsat, třeba třeba pokračování o Ulmě, o které je vlastně celej tento BLOG. Zdarec!!!

Ahoj

Dne 26.4 2008 jsem prováděl v havlíčkově brodě zkoušky základního výcviku jezdce.

Ačkoli jsem to vůbec nečekal zkoušky jsem splnil. Měl jsem číslo 1. Drezůra byla podle mně nic moc, ale parkur se mi povedl, až na to že druhý křížek jsem nezkočil z klusu, ale z pomalého cvlau, pač jsem nestihl přejít do klusu. O teorii jsem začal pochybovat, až když jsem viděl poslední stránku otázek.

Při vyhlašování jsem se hrozně bál ne praxe ( to jsme zjistili, že jsem prošel když jsme poslouchali rozhodčí a koukali přes rameno na jejich listy), ale teorie. Mylel jsem, že mám víc chyb, ale nakonec jsem jich měl jen třim což ujde.

Teď jsem hrozně rád, že už to mám za sebou a , že mě už nic nečeká, až zkoušky cvičitelské, ale to je za dlouho.

Přejte mi štěstí na letošní sezónu a snad se někde uvidíme. S pozdravem Vojta

Ahoj tak Vám sem dávám tři fotky mího novýho anglickýho sedla. Dostal jsem ho jako vyrovnání k doplatku za moje weternový. Má hodnotu 9000kč. Značka Beauty posedlí 17,5 komora 2. Dostal jsem k tomu nerez třmeny červenou podsedlovku tvarovací podbřišník 120 a třmenové řemeny.

Pobřišník potřebuju menší a tak ho prodávám a k tomu prodávám třmeny, protože chci bezpečnostní.

Sedlo ze strany

Sedlo ze zadu

Postranice sedla